Musím říct, že mi poslední dny silně připomínali píseň deset malých černoušků. Původně jich bylo totiž deset. Jedno štěňátko umřelo hned po porodu. Dvě vypadaly slabé, ale sedm se mělo čile k světu. A ono to pokračovalo dál, až nám zůstali jen čtyři. Doufám, že tohle je konečné číslo. Belince to na starost určitě stačí, ale je mi to moc líto.
I když, když se na ně koukám, ta mi to už trochu přechází. Jsou rozkošné.
Tady pomáhám při hygieně :-)
Tohle se nám urodilo.
Jsou nádherní, hladový, pisklavý. Maminka Bela má plné tlapky práce a ustarané oči. Ale je velmi pečlivá maminka.
Bohužel i tak nám jedno štěňátko umřelo hned po porodu a jedno teď ráno. Ale přece jen, osm je dost a dost :-)
Tak tu přemýšlím o tom, jaké to je, přijít o muže, o syna, o otce. Přemýšlím a stále se mi vrací i smrt bratrance... Byl tak mladý, ještě ani nestačil mít rodinu. Je to čtrnáct let a já stejně, když jsem zahlédla nějakého dlouhého mladíka s rezavými vlasy, tak to ve mě cuklo.
Je lépe, že po něm nepláčou děti, manželka? Nebo naopak část tatínka zůstává v dětech? Nevím. Budu ráda, když to nikdy nebudu muset zjišťovat...
Venku prší, slyším, jak kapky klepou na okapy a já musím myslet na někoho, kdo má poslední dobou k pláči tak blízko. Je mi moc smutno.
http://www.novinky.cz/krimi/185147-muz-jel-na-skutru-do-prace-srazku-s-nakladnim-vozem-neprezil.html
http://www.baby-cafe.cz/modules.php?name=Content&pa=showpage&pid=123
Dnes je to týden. Diny, je mi to moc líto.
