sasanka hajní
krokus
sedmikráska
Tak dneska jsme vyrazili po dlouhé době na zahradu. Děti se nadšeně vrhly na písek a Kačenka trhala pampeliškové listy pro králíčky (ne naše samozřejmně :-))
Já jsem si úužívala pohody a zasela jsem tři řádky mrkve s ředkvičkama. Doufám, že pro nás a ne pro slimáky.
Bylo krásně, ale ještě bylo chladno, tak jsme tam dlouho nevydrželi. Ale králíčci naší zlaté paní Kociánové měli radost.
Když jsem byla nemocná, tak jsem Kačence konečně dodělala košilku. Ušitou ji měla už měsíc a stále mne uháněla o to vyšívání. Tak aspoň, že to marodění k něčemu bylo.
Vlastně bych se do toho normálně ani nepustila, ale ušila jsem košilku a Kačenka nevěděla, čím to patří dopředu. Tak nás napadlo tam vyšít nějakou značku...
Myslím, že teď se nesplete. :-)
Naše adoptovaná babička měla minulý týden narozeniny. Úctyhodných 75. Na svůj věk je čilá a vitální. Tak jsme se vydali jí popřát. Protože se nerada fotí (navíc jsme zapomněli foťák vzít), tak tu dám jen "dárkový koš" pro ni. Dělal ho pán z vesnice, od kterého jsme se učili pléct košíky. Ale na pletení koše jako dárek jsem si netroufla. Snad jindy.
Takže milá paní Kociánová, přejeme vám do dalších let mnoho zdraví a životního optimismu.
Před jídlem se většinou vezmeme za ruce a poděkujeme Bohu. Moc se mi líbí, že když na to rodiče zapomenou, že to děti připomenou. Klárinka se dožaduje držení ruky a volá AME.
Děkuju Bože, že jsi nám je dal!
Dnešní den vaří táta. Ještě mne chtěl šetřit po nemoci a tak mne nechal vyspat. Spala jsem do neskutečných půl dvanácté. Tak dlouho jsem snad nikdy nespala. A Tom se mezitím staral o děti a když jsem přišla do kuchyně, tak si hledal recept na internetu na zapečenou brokolici.
Byla výborná. Nejen brokolice :-)
musela jsem si je vyfotit, sice všude rozházené hračky, ale byla jsem nadšená, že se holky chvíli domluvily a netrhaly si hračky z ruky a dokonce společně něco stavěly. Kačenka podávala Klárce a ta stavěla. Občas to zase spadlo a Kačka trpělivě zase podávala. Nejsou úžasné?
Moje maminka tu byla čtrnáct dní. Moc jí za to děkuju. Nevím, jak bychom to zvládali bez ní. Doufám, že to doma babička pozná ;) Takže je to trochu smutná a hlavně hodně vděčná fotka.
Jsem si říkala, že je to snad jediná chvíle, kdy jsem je teď schopná vyfotit spolu, aby se dívali stejným směrem.
Sestra nám přivezla spoustu nových pohádek, tak jí za to děkujeme!
Jestlipak poznáte, proč fotím tuhle fotku?
No, ano, je tam naše Klárka, ale hlavně proto, jak si libuje ve své upravené postýlce. Klárinka ji přijala s nadšením. Nesnášela tu bočnici, kvůli které nemohla ven. Je to taková zkouška před tím, než tatínek vyrobí novou. Zatím z postele nepadá, v noci občas příjde.
Tak takto si tatínek hraje. Moc si přeje most, tak si ho vyrobil. Děti mu k tomu přistavěli zologickou, jen dlouho mu ten most nevydržel.
Dnešní den byla odstávka elektrického proudu. Tom musel, za asistence dětí, udělat na snídani šunku s vejci. A já jsem mu stále připomínala, aby zapnul digestoř. Jak je s tou elektřinou člověk zžitý.
vystrkuje krokusy. Na tohle období jsem se moc těšila. Teď ho sleduju jen z okna. Ještě, že jsem se mohla jen vyklonit.
Omlouvám se za výpadek v našem blogu.
Porucha není na vašem přijímači. :-)
Onemocněli jsme. Už se z toho dostáváme, tak snad bude brzy i na napsání do blogu.
Děkujeme vám za přízeň
koupili jsme si mlíčko, sýr a tvaroh přímo od krávy. Teda od lidí, co mají doma krávy. Mňam.
Kačka má zápal plic. Fuj.
Kačenka zase nemocná.
Ta noc byla neskutečná. V noci 41 st C. Ráno nás čekala doktorka a antibiotika nás neminuly.
Tak už přišlo jaro i na naši zahradu. Dnes jsme vyrazili na obhlídku a našli jsme vykukující česnek (jeho fotky byly ale rozmazané, asi se styděl ještě, že je takový maličký) a u rybníka už začínají kvést prvosenky. Už je tu jaro.
Bavila jsem se s dětma, jaké si pořídit zvířátka. Já bych chtěla kozu nebo ovečky, slepice. Kačenka samozřejmě koníčka - na něm chce jezdit do školy, abychom prý nemuseli vytahovat auto. Myslí na nás dcerunka.
A když jsme se bavili o prasátku - Kačenka by ho taky moc potřebovala, abychom si ho koupili, vykrmili a pak zabili a snědli...
Adámek se chtěl taky zapojit do debaty a prohlásil, že on by chtěl dikobraza!
Papíry, faktury, potvrzení. Ano, i oni bydlí s námi. Mají své postýlky v šanonech. Byl čas je vzbudit k daňovému přiznání.
Všechny nejsou naše (moje) :-), jen tři :-)
Konečně jsme zase po dlouhé době nemocí byli všichni ve sboru. A protože byla místo velké besídky soutěž, tak některé děti byli s menšími. Pěkně se k sobě tiskli, aby jim nec neuniklo.
Klárku jsem musela rozesadit s Románkem, protože mu stále vytrhávala dudlík. Asi dospěla k závěru, že dítě staré jako ona ho nepotřebuje ;)