
Máte pocit, že váše Nokia už ztratila lesk? Potřebuje pročistit?
Nevadí, stačí ji vyprat. Použijte ovšem jen jemný program. Nejlépe sensitiv, 30 st. C. Lépe je ho dát do nějakého sáčku na jemné prádlo, mohou se uvolnit drobné části a také po vyprání nejdříve dobře vysušit.
Nevěříte??
Věřte!
Ovšem nezkoušejte u mobilů jiných značek. Třeba mobil Motorola tuto očistu nevydržel.
Doufám, že si tento článek přečte někdo ze zástupců firmy Nokia. Případný honorář z reklamy věnujte prosím na www.zrnka.cz. :-)

http://www.youtube.com/watch?v=pxfE0SSgjMw
Moc nemám ráda Nohavicu, ale poslední dobou mi zní jeho Ladovská zima v uších. Tohle je naše silnice. Večer to odhážu, namažu záda, ráno se probudím... Musel jet do školky Tom, ještě že zůstal doma. Stejně nevím, jestli by se k nim do hor dostal :-)
Drobná poznámka - ráno nechtěla štěňátka vyběhnout ven. Měli sněhu nad bříška. :-)
Od naší hodné tety Radušky jsme dostali brusle pro Adámka, Kačenka měla brusle už od loňska. Děti už se nemohli dočkat, kdy vyrazíme. Kačenka o bruslení básnila už od té loňské zimy, kdy nevyjela, protože celou zimu promarodila a pak už roztál led. V sobotu 23. jsem s nimi šla k nám na rybník. Ale hned při příchodu jsem produpla kraj rybníku, nohu ve vodě až do půli lýtka. Takže i když se mne Kačenka snažila přemluvit, že to přece kvůli nim můžu chvíli vydržet, bylo patnáct pod nulou a zavelela jsem k ústupu. Ploužily se neskutečně, Bylo mi jich líto. Měly slíbeno, že druhý den pojedeme do sboru do Červenky, spojený i s obědem a potom nás strejda nás vezme na rybník jejich.
Takže v neděli jsme přijeli, známí se o nás postarali po všech stránkách dokonale. Měli nasmaženo palačinek jako pro regiment a výbornou polévku. Přišel čas jít na brusle a my jsme vyfasovali brusle také. Prostě tam měli takovou soukromou půjčovnu bruslí. Osmička je malá? Tak přinesu devítku. Dostala jsem kanady, známí mají jen kluky. Bruslení nás uchvátilo. Adámek, i když padal nejvíc, nechtěl z ledu odejít. Tak jsem jim musela slíbit, že druhý den půjdeme rovnou ze školy na náš rybník.
Takže v pondělí jsem naložila hrablo, brusle dětí a jela si koupit do Šternberka brusle pro sebe. Dámské, krásné bílé. A tak jsme jezdili ze školy rovnou bruslit. Až do čtvrtka. To Adam asi prostydnul, takže teď kašle jak tuberák, ale už se nemůže dočkat, až zase vyjede.
Ono to člověk vlastně u prvňáčka čeká. Většinou to tak je. Ale stejně jsme ji museli pochválit. Snaží se, baví ji to. A za vysvědčení dostala stav (babi, baví jí to :-)) a ten kousek zvládla ještě večer utkat! Prý pro štěňátka kobereček :-)
Všichni. :-) Trošku jsem se bála, jestli pro naše štěňátka najdeme domov. Asi zbytečně. O poslední štěně se svedla bitva. Rozhodovaly vteřiny přijetí e-mailu, či telefonu. Doufám, že to budou dobří pánečkové a budete se mít u nich dobře. Že vás budou drbat za uchem a venčit a hrát si a krmit tak akorát.
Přijde mi zvláštní, že většinu z nich už třeba Belinka nikdy neuvidí. Ještě že Kaštánek půjde jen do vedlejší vesnice. Ještě že u nás, u lidí je to jinak. Nedovedu si to představit.