

Vzpomněla jsem si na výstavu fotografií v Praze, kde jsme byli s Aničkou. Pán fotil zásadně proti světlu. Krása.
Ta výstava i ty časy.
Děti jsou už dlouho doma. Už to není vyloženě na postel, ale zase nejsou na školu a školku. Udělali jsme si školu doma. Výtvarná výchova. Každý dostal kousek barevného papíru na oblečky a kousek na vlasy.
Klárka celou dobu stříhala papír na kousky, mezitím rozlomila nůžky a pak zkoušela další a další nůžky, co vydrží a co vydrží náš stůl.
Adámek a Katka se ale pustili do tvoření a nakonec se Adam naučil i podepsat.
Klárce pak dodělala obrázek Katka.
No nejsou si podobní??
Dopoledne jsem vytáhla vodovky a temperky. Děti si užily. Půl hodiny malovaly, cákaly a čmáraly. Většinou po papíře, ale i na zem se stalo. Tak jsem umyla zem. Když už, tak pořádně. Měla jsem radost, jak je tu pěkně čisto.
Nastala doba oběda. Adámek rozlil šťávu, že to teklo všude po zemi a Klárka cvrnkla do lžičky, hovězí, zelenina a rýže kolem...
Proč já to vůbec meju??
Bela je jako správná těhulka opečovávaná. Hlavně Klárinka se o ní stará myslím nadstandartně. Bela je nadšená. Nějak vyžaduje pozornost a tak smí i do obýváku, i na losa.
Na správné svatbě nesmí chybět koláčky. S dětmi jsme upekli správné dvojctihodné koláčky a taky frgály. Učesali jsme nevěstu a čekali ženicha. Ženich se dostavil s mírným zpožděním, ale to se na svatbě toleruje. Byl krásný, štíhlý. Jen nevěsta byla trošku nervózní a nevrlá... Ženicha taky viděla poprvé v životě.
Ale za pár dní už byla milá a přítulná... Možná budeme mít vánoční dárek.